Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více Informací.

Ze života našeho týmu

Moje první křídla: Martin Měřínský

Moje první křídla: Martin Měřínský

Přečtěte si článek od našeho novopečeného pilota Martina o tom, jak se do OKA FLIGHT Teamu dostal, jak si užil pilotní výcvik a na co se nejvíc těší ve své nové letecké kariéře


Autor: Martin Měřínský

Jak jsem se k tomu dostal

Myšlenka na pilotní průkaz se u mě rodila několik let, až jsem shodou okolností dostal, mimo jiné, kontakt i na Leoše "Foxe" Lišku, se kterým byla velmi dobrá komunikace, a se kterým jsem se nakonec po několika změněných termínech schůzky i potkal. Nejvtipnější na celé situaci byl fakt, že jsme spolu 2 hodiny mluvili o všem možném, jenom né o létání… Rozloučili jsme se se slovy, tak někdy příště to probereme… No a jaké bylo mé překvapení, když jsem za 14 denní obdržel do e-mailu přihlášku s osobním listem do pilotního výcviku… Bylo rozhodnuto!

Pilotní výcvik

Začátky byly asi stejné pro všechny, s tím rozdílem, že já jsem v přerovské skupině byl sám. Instruktoři měli značnou převahu, 3 někdy až 4 na jednoho. Teorie s Petrem Gdovinem probíhala hladce. První nervozita nastala až ve chvíli, kdy si slovo vzal Robert "Bob" Kamený. Řešili jsme teorii k chybným přistáním, tenkrát jsem si ještě zdaleka neuvědomoval, že některé teoretické situace si celkem neplánovaně zažiju v reálu a velmi dobře si na jeho slova vzpomenu…
První seznamovací let jsem měl s Foxem. Ten proběhl naprosto hladce, poprvé jsem si osahal letadlo, a lehce propadl panice, když jsem zjistil, že letadlo reaguje úplně jinak, než na simulátoru… Byl to ale krásný pocit na vlastní kůži zažít, jak je každý pohyb kniplem okamžitě cítit.

Zatáčky a dieta

O to zajímavější pak byl pilotní vycvik s Milanem "Mikem" Koutným, když jsme měli dělat nácvik zatáček. Udělal jsem celkem pěkně zatáčku o 15°, 30° a 45°, s přesvědčením že to je maximum. Mike se ale jen pousmál a pak mi ukázal několik předem nenahlášených zatáček o 60°. Po zbytek dne jsem se vzdal veškeré stravy! Podobný pocit s neplánovanou dietou jsem zažil i s Leošem při nácviku zábrany pádu, kdy mi ukázal, jak letadlo při přetažení padá po křídle… Dalších 12 hod. jenom o vodě!
Dodnes je trochu podezírám z lehké formy masochismu…

První sólo

Takových pocitů bylo během výuky spousta, každý si je zajisté zažil… Například, když jsem s Milanem "Formecem" Formánkem lítal v limitním bočním větru, a každý špatný pohyb mě okamžitě trestal… Ještě že jsem tam nebyl sám! Všichni ale říkali, že nejvíce vzpomínáte na své první sólo. To je samozřejmě pravda. Před prvním sólem jsem měl kontrolní lety s Bobem, který po třech zkušebních přistáních prohlásil: "Na sólo tě pustím, nezabiješ se!" To mi moc jistoty nedodalo, ale už nebylo cesty zpět… Přežil jsem!
Na první sólo si samozřejmě pamatuju velmi dobře, největší mrazení v zádech jsem měl když se kabina zavřela, a já tam byl úplně sám. Jak ale začaly povinné úkony před vstupem na dráhu, veškeré obavy byly pryč a člověk zapluje do naučených postupů.

Opakuj okruh, opakuj okruh, za žádnou cenu se nesnaž přistát, když to nejde…

Větší zážitek ale mám ze situace, kdy jsem poprvé nepřistál! Ano, i přesto, že máme 60 m širokou a 2,5 km dlouhou betonovou dráhu, začalo tak fučet, že jsem se na tu runway dvakrát netrefil a opakoval jsem okruh… Tenkrát jsem si poprvé vybavil slova Boba když stál u tabule při teorii… "Opakuj okruh, opakuj okruh, opakuj okruh, za žádnou cenu se nesnaž přistát, když to nejde…"
Podobnou situaci jsem zažil ještě jednou, když jsem po zkouškách dělal přeškolení na nový typ letounu, ale to bych předbíhat.

U zkoušky

Čas se s časem sešel, a došlo na zkoušky… Po několika propršených dnech nakonec dorazil instruktor do Přerova… Já, naučenou teorii, několik letů nad rámec z vlastní iniciativy, připraven ze sebe vydat to nejlepší!
Den začal teorií - plný počet bodů - zatím dobrý. Jdeme do letadla s instruktorem, hned na začátku mě vyvedl z rutiny, když chtěl kvůli vysoké venkovní teplotě nastartovat letoun s otevřenou kabinou… Nenapadlo mě nic lepšího než si zapnout všechny přístroje ještě před nastartováním… Na jeho logicky neodbytnou otázku: proč to děláš? Jsem v tu chvíli opravdu nenašel žádnou adekvátní odpověď.
Asi to chtěl mít rychle za sebou, když viděl co předvádím, tak se snažil rychle dovřít kabinu, přičemž já tam měl ještě prsty. Skřípl mi palec levé ruky tak, že jsem vylomil píst u kabiny, a s tímto handicapem jsem pak řídil letoun… Super!

Pečené kuře

Řekl jsem si, že se tak lehce nedám, a i přesto že venku teplota atakovala třicítky, rozhodl jsem se pojíždět po naší dlouhé pojížděcí dráze velmi rozvážně, a samozřejmě jako první let ten den jsem si udělal motorovou zkoušku… Instruktor vedle mě se začal péct jako kuře… A když mě ještě před vstupem na dráhu zbrzdili z věže kvůli provozu vírníků, instruktor si začal otírat krůpěje potu, a velmi netrpělivě poklepávat rukama… Chvílemi jsem nevěděl, jestli nemá infarkt…
Konečně jsme vzlétli… Samozřejmě ho nenapadlo nic lepšího, než mi okamžitě po druhé zatáčce vypnout motor … Přistáli jsme, sice jinde než zamýšlel instruktor, ale pilotem jsem tady byl já… Instruktor přežil, já také a i přesto všechno z jeho úst zazněla pochvala… papíry jsem dostal!

Příběh o kozlíkovi

Tím se samozřejmě dostáváme k té druhé příhodě, která se mi vryla do paměti. Při přezkušování na nový typ letounu se mi při jednom okruhu podařilo úplně pokazit rozpočet, a ještě jsem se trošičku pral s klapkama… Dnes už vím, že chyba vznikla daleko předtím, než jsem se začal snažit o přistání, nicméně v té době jsem se to ještě snažil přibít k zemi… I stalo se, že mi to jednou odskočilo, a jelikož jsem měl už malou rychlost, nereagovala výškovka, chytl jsem prvního kozlíka, druhého kozla, ten mě odrazil tak vysoko, že jsem si okamžitě vybavil Boba opět u tabule, kdy vysvětloval, že kozel se prostě nedá vybrat, že se to neustále zhoršuje, a skončí to buďto ulomeným podvozkem, nebo pozici na zádech. A ani jedno z toho pro mě nebyla dobrá vyhlídka, zejména když jsem si vybavil jeho pohled, když se opřel o stůl naklonil se ke mne, k jedinému studentovi v lavici, a říká: "kozla nevybereš, já ho nevyberu, a ani ty ne… Opakuj okruh!" V tu chvíli jsem dal plný plyn, nechal letadlo aby se samo srovnalo, a v jemném obloučku, těsně nad zemí, jsem nechal letadlo rozletět, a opakoval okruh… Měl pravdu!

(více na Teorii pro piloty- pozn. redakce)

Na co se teď těším

Celý pilotní výcvik měl ale i své příjemné stránky, kromě toho krásně stráveného času tam nahoře, a spoustu zážitků během výuky, se mi dostalo jedné velké pocty… Měl jsem možnost, v rámci výcviku, letět ve formaci 8mi letadel na den otevřených dveří v Čáslavi. Jedna věc je lítat sám, být na dráze sám, být ve vzduchu sám, ale když máte 3 letadla před sebou, a další 4 za sebou, držíte si odstupy jak časové tak i vzdálenostní, na zemi i ve vzduchu, je to nádherné… je fajn se potkávat na letišti, a o létání si povídat, sdílet zážitky, vtipkovat… Ale když jste vedle sebe nachystaní na runway, jeden vedle druhého startujete a pak na 20 m od sebe letíte, je to krásný pocit!

Už se nemůžu dočkat, až dolítám povinných 50 hod., a svezu některé své kamarády, a rodinu… A už se moc moc těším na plánované tréningy lítání ve skupině.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Related Posts